TOPlist

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

domácí řemesla v zimním období - zima 2022

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

 

domácí řemesla v zimním období

V zimním období se dříve lidé věnovali nejrůznějším řemeslům, na která nebyl během léta čas. Zejména na vesnicích pak během zimy neměli možnost časté návštěvy města, kde by si různé potřeby mohli zakoupit. Cesty bývaly neschůdné, a tak si venkované museli většinu věcí vyrobit sami. Díky tomu se z nich stávali velice zruční řemeslníci.

Hospodáři si sami zajištovali krytiny na své chalupy – došky a šindele. Šindele vyráběli ze dřeva. Ze špalků naštípali prkénka, která dohladka ořezávali na tzv. „vlku“ či „dědku“, což byl speciální truhlářský svěrák. Došky se dělaly ze žitné slámy, která se mlátila cepem. Slaměným smotkem pak byly došky převázány u tlustších konců stébel, rozděleny na poloviny a u vazby napíchnuty na mečík. Levá půlka se přehodila napravo a pravá nalevo. Poté je ještě hospodáři sešlápli a na špalku zarovnali tlustší konec sekyrkou.

Kromě došků si ze slámy lidé dovedli zhotovit i obuv. Slaměné boty vyráběli zejména pro zimní období, a to především kvůli zvýšení tepelné izolace nohou. Tvořili je tak, že jednotlivé slaměné provazce svazovali nitěmi. Spodní část mohla být podložena např. filcem.

Ze slámy se dělaly i ošatky na pečení chleba. K výrobě se využívala hlavně žitná cepová sláma. Z té musely být odstraněny postranní listy i klasy. Takto přebraná sláma byla splétána v kruhu, přibližně v tloušťce prstu.

Dále se doma dělaly opálky, jejichž horní okraj byl upleten ze smrkových proutků. Poté se vyrobily tzv. mečíky z jedlového nebo borového dřeva, na obou koncích zašpičatělé. Následně se mečíky zapichovaly do čtyřhranných držadel připevněných na prut, čímž vznikla dutina. Nakonec se kostrou opálky propletly smrkové kořeny. Ty se oddělovaly na jednotlivé provazce většinou čerstvé. Pokud byly už zaschlé, musely se nejdříve spařit vřelou vodou.

Podobný postup se používal rovněž k výrobě košů na sbírání brambor. Avšak jejich tvar byl podlouhle čtverhranný. Z proutí se také pletly různé nůše.

Téměř v každé vesnici býval dříve někdo, kdo se zabýval výrobou košťat. Ta se vyráběla z březových metel. Ty nejdelší a nejrovnější se zbavily kůry a použily se jako držadlo. Pak se svázaly kolem držadla vrbovým proutkem přibližně čtyři metly, u konců zkřížené. Obě půlky se kousek níže stáhly opět vrbovým proutkem k sobě. Aby koště zhoustlo, nastrkalo se zespodu několik delších metel a vše se opět svázalo. Ke koštěti patřila i tzv. duše, což bylo košťátko utvořené z kratších metliček. To se vložilo zespodu do koštěte a ve tvaru osmičky se k němu přivázalo. Metly, které vyčnívaly, seřízl košťatář nožem. Koště pak ještě naplocho sešlápl.

článek vyšel v zimním čísle Zálesí 2022