_resized.jpg)
Exponát měsíce / Z muzejních sbírek
dřeváky - květen 2020
V minulosti se jednalo především o levnou obuv, kterou si lidé mohli snadno vyrobit. Pracovní dřeváky měly většinou hladký povrch a nebyly zdobené. Důležitá byla především praktičnost. Naproti tomu dřeváky pro slavnostní příležitosti zdobili řezbáři nejrůznějšími lidovými a přírodními motivy. Používaly se (a dosud používají) např. i při tanci. Tvar těchto bot se lišil v závislosti na tom, pro jaký účel měly sloužit, a také na jakém místě na světě se vyráběly. Zajímavostí je, že se dělaly (a stále dělají) i koňské dřeváky.
V současné době je tato obuv spíše módní záležitostí. Za dřeváky se považují i boty, které jsou ze dřeva vyrobeny jen částečně. Jsou to např. otevřené sandále, které mají dřevěnou podrážku, avšak svršek boty je z kůže, koženky či jiného materiálu. Samozřejmě se stále vyrábí i klasické dřeváky. Existují i bez povrchové úpravy, tudíž si je lidé mohou sami ozdobit.
Klapot dřeváků provází lidstvo už po staletí a my si přejeme, aby to lidstvu opět „klapalo“ tak pěkně jako dřeváky.
Kterých řemeslníků je na Humpolecku nejméně? Počkejte a nečtěte dále a hádejte! Vím, že zapomenete na ty, kteří jsou pro venkovana nejdůležitější, tedy vám pomohu. V Humpolci je pouze jediný tohoto počestného řemesla, ale měšťané nepotřebují jeho výrobků, druhý pracuje v Krasoňově. O martinském nebo klimentském „jarmarku“ shánějí se po nich houfy venkovanů, vždyť je zima „na krku“. Ještě nevíte? Tedy vám povím, co vyrábějí. Dřeváky, klenuté dřeváky, zimní obuv horáků venkovanů a vůbec všech horalů, posměšně zvaná hříbata, škorňata, nemluvňata, rochňata, česneky a jinak.
Vážíme si této naší rázovité a laciné obuvi a snad proto jsou dřeváky mnohdy terčem vtipů, jimiž se horáci dráždí. Vyslechl jsem takovou rozmluvu před zimou. Dva veselí občané našich hor jeli lokálkou, jeden od Humpolce, druhý od Zahrádky. Zahrádecký začíná: „Kam jedeš? Vždyť už budete česat dřeváky.“ Ale ten ho vtipně odrazil: „A vy se u vás pořád češete dřevěnými hřebeny?“ Zůstali si odpovědi dlužni a ve veselé náladě točí se rozmluva kol dřeváků dále, až dojíždíme do Plačkova. Bodrý Zahrádečák uvidí dřevěné označení zastávky a dráždí zase: „Pohleď, tady mají přednostu v dřevákách!“ A zase vtipy srší, až Humpolák dává mu hádati: „Jestlipak víš, jak se poznají členové zastupitelstva?“ Uhodl. „Každý má na dřeváku jeden žlutý pásek, jen starosta dva.“
Zálesí VII, rok 1925-26, s. 123-124
článek vyšel v květnovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)
