TOPlist

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

saně na svážení dřeva - listopad 2021

saně na svážení dřeva

Nejnovějším přírůstkem do sbírky humpoleckého muzea jsou saně (gramaticky správně je varianta jak s krátkým, tak i dlouhým „a“) užívané jako hospodářské náčiní. Dnes máme saně spojené se zimními radovánkami, v minulosti se však používaly pro přepravu nejrůznějších nákladů, zejména dřeva. Nejvíce dokladů o jejich využití pochází z horských krajů – Krkonoš a Šumavy.

Saně zhotovovali převážně koláři z různých druhů dřeva a výrobek býval doplněn železným kováním na nejvíce namáhaných místech nebo spojích. Saně se skládají z několika částí: nejrozměrnější jsou dvě sanice (spodní část, po které saně kloužou, se vepředu zvedá do tzv. nosu a jsou na ní připevněny další díly). Nos je propojen prkennou příčkou, jež měla tuto část saní zpevnit a k níž se přivazoval ovládací provaz či řetěz. V každé sanici jsou svrchu vyhloubeny dva dlaby – jeden v přední části za zvedajícím se nosem a jeden vzadu – do kterých jsou vsunuty a čepem spojeny nožičky (též hnátky či sloupky). Přední i zadní pár nožiček je spojen příčnými nosníky – opleny (ty tvoří ložnou plochu saní) – stejně, jako jsou spojeny nožičky se sanicemi. Opleny mají po obou stranách otvory, do nichž lze zasunout klanice (opěrné postranní tyče), jež umožňovaly větší využití nákladního prostoru. V případě potřeby převozu sypkého materiálu bylo možné opleny a klanice na délku přeložit prkny nebo deskou, čímž vznikla celistvá ložná plocha. Obvykle se ještě na sanice připevňovaly ocelové pásky (skluznice) pro lepší pohyb na sněhu. Saně uložené v muzeu však tyto ocelové pásy nemají, místo nich jsou zespoda k sanicím připojeny opracované dřevěné hranoly. Rozměry těchto saní (délka cca 120 cm a šířka cca 80 cm) napovídají, že se jedná o nástroj ovládaný lidskou silou. Saně zapřahané do zvířecích postrojů bývaly rozměrnější.

Variant saní bylo nepřeberné množství, neexistovaly žádné přesné míry, kterými by se měli výrobci řídit. Některé saně mívaly ještě prostřední pár nožiček s oplenem pro vyztužení konstrukce. Ve výše zmíněných horských lokalitách se vyvinuly zvláštní typy i se specifickým pojmenováním. Na Šumavě se jednalo o tzv. šmejčky – vyráběly se ve variantě pro svážení drobnějších kusů dřeva i pro dopravu celých (odvětvených) kmenů stromů. V Krkonoších se používaly tzv. rohačky, jež měly extrémně protaženou přední část sanic – nos. Toto prodloužení mělo funkci řídítek, řidič seděl v přední části saní a brzdil nohama. Dnes se i tento pracovní nástroj užívá k zábavě, např. v obci Malá Úpa se konají závody rohaček.

 

Ve sbírce Muzea dr. A. Hrdličky v Humpolci se nacházejí dva kusy saní na stahování dřeva. Fotografie ukazuje ty, které muzeum získalo v roce 2021 od soukromého sběratele.

 

článek vyšel v listopadovém čísle Zálesí 2021 (58. ročník)