TOPlist

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

trojnožka - prosinec 2021

trojnožka

Tento železný kotlík na třech nožkách (opatřený rukojetí) vyráběli dříve kováři.  Měl různou velikost s odpovídající rukojetí. Jelikož se používal k vaření na otevřeném ohni, měl zespodu přikované tři nožičky – odtud název trojnožka.  Trojnožku dříve lidé používali především v tzv. černé kuchyni.

A co to vlastně byla černá kuchyně? Býval to vyhrazený prostor v domě, kde se připravovalo jídlo na otevřeném ohništi. Na zámcích a hradech se jednalo o samostatné prostory mimo obytné části.  Kuchyně zpravidla neměla okna. Pokud ano, tak spíše ve větších šlechtických sídlech. Prostor míval klenutý strop, na němž spočíval trychtýřovitý komín, do kterého stoupal kouř. Nicméně ani komín nezabránil tomu, aby byly zdi začouzené a „zčernalé“.  Proto se tedy této „kuchyni“ říkalo černá.   Aby plamen nešlehal vysoko a nezapálil saze, topívalo se zejména štěpinkami.  Ve stěně za ohništěm bývaly v pozdějších dobách i otvory do pekárny a ústí do kamen postavených ve světnici.  Kuchyně tedy sloužila nejen k přípravě pokrmů, ale i k přikládání do kamen.

Černou kuchyni můžete vidět například na hradě Křivoklát, na zřícenině hradu Pecka či zámku v Jindřichově Hradci. Je součástí skanzenu ve Vysokém Chlumci nebo Vlastivědného muzea v Železnici.  Zrestaurovaná autenticky dochovaná černá kuchyně se nachází také na jihlavské radnici. Avšak za černou kuchyní nemusíte daleko. Nachází se i na zřícenině hradu Orlík nad Humpolcem, a také v Nápravníkově stavení v Humpolci.

 

„Černá kuchyně byla pěkně klenutá a komín spočíval na silných, klenutých pásech. Nejdále od komína zříme v černé kuchyni zídku 2 m dlouho, 1 m širokou, ¾ m vysokou, která je klenuta z kamene a spodem vytvořuje báňovitou prostoru pro nohy, aby se mohlo přistoupiti k samé zídce. Za ohništěm byly 4 otvory do pekárny. Velkým otvorem se sázel chléb a malým vedle velkého otvoru se svítilo loučí do pekárny, aby chléb se mohl správně vsaditi. Nad velkým otvorem byly 2 malé otvory pro kouř a tah, když se pekárna vytápěla. Pekárna byla vystrčena do velké světnice. Vedle pekárny ve světnici při samé zdi stála kamna a do těch se přikládalo z černé kuchyně, kde byl vyklenut velký otvor a nad ním menší, aby jím vycházel z kamen kouř."

„Strop černé kuchyně často leskl se od sazí jako démanty. Saze odstraniti byla práce kominíkova. Do komína vystupoval po žebříku, saze „šornou“ oškrabal a smetl koštětem. Na podzim, v zimě, z jara nosil kominík dlouhý plášť až po kolena, pokrytý sazemi, pod paždím měl píku, koště a na raměně škrabadlo (šornu).“

ZÁLESÍ, rok 1926-1927, str. 6-7

 

článek vyšel v prosincovém čísle Zálesí 2021 (58. ročník)