TOPlist

Exponát měsíce

loutky - listopad 2020

loutky

Loutky bývaly kdysi posvátnými předměty úcty. Nalézaly se ve svatyních, zejména u Indů. Za účelem upevnění a zvětšení úcty k loutkám kněží v Indii vymysleli loutky pohyblivé na nitkách. Kromě posvátných loutek existovaly rovněž loutky určené pro zábavu dětí a dospělých, které se vyskytovaly ve středověku u křesťanských národů. V různých zemích představovaly loutky význačné jedince, v jejichž chování se projevovala povaha daného národa.

Ve starých indických hrách se objevovala směšná postavička jménem Vidušak, která ráda jedla a pila. Byl to v podstatě předchůdce našeho Kašpárka. I přesto, že některé hlavní rysy chování zůstaly u všech národů stejné, v některých se naopak liší. Zajímavá jsou také rozličná pojmenování „Kašpárka”. V Itálii mu říkají signor Maccaroni, Francouzi ho nazývají Jean Potage atd. Kromě Kašpárka se na scénách objevují i rytíři, králové, princezny, čerti, čarodějové, skřítci, vodníci, víly, zvířata, ptáci či květiny. Přední místo mezi českými loutkáři získal Matěj Kopecký, a to díky svému hereckému talentu a bohatému repertoáru her.

 

„V Humpolci vyrostlo stálé loutkové divadlo z nepatrných počátků – z rodinného divadélka loutkového. Učitel V. Kunc dal v r. 1906 zhotoviti pro svého pětiletého Jarku několik vkusných figurek u místního řezbáře Tomandla. Hrál nejprve doma, později na radu a přání svých přátel v zahradě u Vincenců ve prospěch Ústřední matice školské. Divadlo na delší dobu zakotvilo v sále „Na kocourku“. Divadlo řídil učitel Kunc až do 9. března 1911.“

„V září r. 1920 vzpomněli přátelé loutkového divadla na loutky, dekorace a ostatní potřeby, které byly po dobu 9 let uloženy na půdě domu č. 149 a přenesli je do tělocvičny nové chlapecké školy. V místnosti, určené pro tělocvičné nářadí, vybudovali loutkoherci na dřevěné kostře jeviště ve značných rozměrech 3m x 1,50 x 1,20. Nových 9 proměn pořízeno bylo během 7 let prací členů učitelského sboru, mimo to 14 nových loutek, 11 figur zvířátek zhotovil místní řezbář Prügelhof, nové lavice pro hlediště a nový nábytek a mnoho různých rekvisit pro jeviště obstarali žáci ve školní dílně za dozoru učitelů.”

„Školní loutkové divadlo se stalo pro mládež místem radosti, zábavy, předsíní života a hnací vzpruhou horlivé a zanícené činnosti v mnohých školních předmětech.”

„Jsou pořadateli i loutkoherci, jsou hudebníky o přestávkách mezi představeními, mají tedy svůj vlastní orchestr.”

Zálesí X, rok 1928-1929, str. 85-87

 

 

loutka a dřevěná hlavička ze sbírek Muzea dr. Aleše Hrdličky v Humpolci

 

článek vyšel v listopadovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)

 

V muzeu můžete také navštívit expozici loutek.