TOPlist

Exponát měsíce

model vodního mlýna - červenec 2021

model vodního mlýna

Mlynářství se řadí mezi nejstarší řemesla v našich zemích. Princip mlýna je znám od starověku, první zmínky o těchto stavbách u nás pocházejí z 8. století. Nejrozšířenějším typem je vodní mlýn – na území ČR jich mohlo existovat až 12 000. Mnohdy byla součástí mlýnů pila či hamr (kovářská dílna).

Vodní mlýn se skládal ze dvou kol na jednom hřídeli: venku bylo kolo vodní, uvnitř mlýna kolo paleční. Palečním kolem se přenášelo točení na vřeteno a tím na vrchní mlýnský kámen – běhoun. Ten se otáčel po nepohyblivém spodním kameni. Obilí se mlelo při obvodu kamene. Kameny bývaly vyráběny z pískovce.

Vodní kola byla zařízena na vodu horní, střední nebo spodní. Na potocích se využívala voda horní neboli padající, na řekách otáčela kolo voda spodní.

Různé části patřící k mlýnu mají své názvy, např. retenční rybník – nádrž na vodu před vodním kolem, jejíž průtok se reguloval stavidly, z ní vedl náhon (přívodní kanál) a na jeho konci se nacházely vantroky – pouze u mlýnů na horní vodu (dřevěné koryto, které vedlo vodu přímo na vodní kolo). Samotné kolo se otáčelo v prostoru zvaném lednice. Voda odtékala jalovou strouhou zpět do řeky či potoka.

Mlýny nefungovaly pouze jako stroje na mletí obilí, ale postupně se přidávaly další činnosti. Vodní kola tak poháněla již zmíněné hamry (velká a těžká kovářská kladiva) a pily (zejména k podélnému řezání klád na prkna), dále stoupy (zařízení na drcení nerostů i zemědělských plodin), čerpadla na odvádění vody z dolů či rumpály na vyzdvihování vytěženého materiálu.

Mlýny však nemohly pracovat bez lidí. Na provoz jich bylo několik: mlynář vlastnil nebo si pronajímal mlýn a rovněž musel umět vyrobit i opravit většinu vybavení, stárek (starší tovaryš) řídil veškerou práci ve mlýně, prášek byl mlynářským učedníkem a mládek již vyučený. Podle potřeby zastávali práci krajánci – tovaryši, kteří vandrovali od mlýna k mlýnu a získávali zkušenosti. Mlýnská kola vyráběli specializovaní řemeslníci – sekerníci.

Protože mlynáři nebyli jedinými uživateli vody, dostávali se občas do sporů s jinými profesemi – rybáři a voraři. Ti kritizovali zejména zadržování vody v retenčních rybnících a regulaci toků v období sucha. Jsou známy i tresty pro nepoctivé mlynáře, např. „koupání v koši” – ponořování člověka v kleci pod hladinu.

Vodní mlýny plnily svou funkci na našem území až do 19. století, poté však, s rozvojem parních strojů a elektřiny, začal jejich význam upadat. Další ránou pro mlýny byl vynález vodní turbíny, která dokázala využít sílu vody daleko efektivněji, než mlýnská kola.

 

Model mlýna s náhonem na horní vodu a se stoupami (stejně jako další modely staveb) v národopisné expozici vytvořil jeden ze zakladatelů muzea, učitel Vincenc Kameš.

článek vyšel v červencovém čísle Zálesí 2021 (58. ročník)