TOPlist

Exponát měsíce

pudlač - prosinec 2020

pudlač

Pudlač je český lidový hudební nástroj. Známější název pro něj je fanfrnoch, ale i bukač, brumbál nebo bukál. Je to hliněná nebo plechová nádoba (zpravidla džbánek) s napnutou kůží přivázanou k hornímu okraji.

Na Humpolecku se vyráběl ze dřeva. Byl to malý dřevěný soudek s jedním dnem, místo vrchního víka byla natažena kůže. Ta se kolem dokola připevnila k soudku hřebíčky. Uprostřed kůže byl otvor, kterým se prostrčil svazek žíní, zauzlený uvnitř na kousku dřeva. Přesah žíní byl asi 30 cm. Na soudek si sedl opatrně chlapec a druhý chlapec si namočil ruce v kalafunním prášku nebo ve vodě a střídavě tahal oběma rukama po celé délce žíní, které se tím rozezvučily bzučivým zvukem. Pudlač – fanfrnoch patřil hlavně ke koledě, obcházeli s ním například učitelé se svými žáky v době mezi Vánoci a Novým rokem.

Ve sbírkách humpoleckého muzea jsou pudlače dva, oba vystaveny v národopisné expozici.

 

„Víte, co je to pudlač? Kdo to chce věděti, ten by musel přijíti do Humpolce. Tam by mu to pověděli. Jinde sotva. Nikdy jsem neslyšel, že by také někde jinde pudlač byl domovem.

Pudlače se užívá o koledě. Humpolečtí mládenci dle starého zvyku jdou na Štěpána večer koledovat děvčatům. Berou se dům od domu a za dveřmi v síni se zazpívá koleda. Obyčejně se zpívalo za mých mladých let:

My na koledu jdeme k vám,

štěstí, zdraví vinšujem vám!

Kde jsou ty časy? Přelétly jako nic a teď vzpomínáme. Tenkrát, když jsme byli mladými, bylo v Humpolci živo a veselo. Kolik „part” mládenců a studentů rozešlo se po koledě? Co bylo příprav všelijakých vykonáno, a jak jsme se těšili na koledu?

Vezli jsme jednou pudlač, protože byl dost veliký, na sáňkách a pro sbírání dárků koledy měli jsme s sebou pytel. Byl nám zakrátko dosti nepohodlný, když se obešlo několik domů, protože býval naplněný pytel už těžký. Mládenci se museli v nesení jeho střídat. Žertů a šprýmů bylo při tom dosti. Což když jsme se na ulici setkali s druhou partou? Hned se pytle obtěžkávaly a rozvíjela se debata, čí pytel je těžší. Co bylo žárlení, když jedna parta zjistila, že má pytel lehčí než druhá parta!

Hlavní částí koledy byl zpěv. Pěvecká produkce odbyla se za dveřmi v síni za doprovodu nezbytného pudlače, jenž vydával své dunivé zvuky ‚bzz-bzz’. Dlouho se zpravidla nezpívalo. Brzy otevřely se dveře od světnice a tu již děvčátka nesla mísu nebo ošatku s koledou. Byla to jablka, ořechy a co se kde už předem připravilo. Inu, dívky už věděly, co dát, věděly také, že mládenci přijdou. Nepřijíti, bylo špatné znamení a takový zármutek humpolečtí mládenci svým děvuškám neudělali.”

Zálesí VIII, rok 1926-27, str. 67

 

 

článek vyšel v prosincovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)