TOPlist

Exponát měsíce

řehtačky a klapačky - duben 2021

řehtačky a klapačky

O Velikonocích se odehrávají různé zvyky, které nemají ve zbytku roku obdoby. Přitom se využívají i netradiční nástroje, jako např. řehtačky a klapačky. Jejich čas přichází na Zelený čtvrtek a mají za úkol nahradit zvuk zvonů, které, podle tradice, odlétají do Říma. Řehtat, klepat, případně hrkat, se začíná ve čtvrtek večer (v 17 hodin), pokračuje se přes Velký pátek (v 5, 12, 15 – tehdy podle tradice zemřel Ježíš – a 17 hodin) a končí se na Bílou sobotu (v 5 a 12 hodin). Poté se řehtačky a klapačky odkládají a jejich zvuk bude slyšet zase za rok. O Bílé sobotě večer totiž znovu zaznívají zvony.

Nástroje se dělí do několika skupin: nejjednodušší formou jsou klapačky (klepací desky s jedním nebo více kladívky), dále se používají řehtačky (rotující klepací desky, které narážejí na ozubené kolo dřevěného válce, a tím vydávají zvuk). Složitějšími nástroji jsou valchy (kombinace klapaček a řehtaček, pro jejichž pohon je zapotřebí otáčet klikou) a trakaře (kombinace klapaček a řehtaček, jejichž mechanismus byl poháněn otáčením kola trakaře při jízdě). Každá z těchto forem má i jiné regionální označení.

Kde se vzala tradice řehtání a klepání? První náznaky tohoto zvyku pocházejí z 8. století a mají několik možných vysvětlení. Zmíněný odlet zvonů může znamenat symbolické mlčení apoštolů v době Kristova ukřižování. Jiná teorie hovoří o vyhánění Jidáše, který zradil Ježíše, z vesnice. Podle některých badatelů se tímto způsobem svolávali první křesťané k bohoslužbám. Zvuk, vydávaný řehtačkami a klapačkami, měl také odhánět zlé síly.

Řehtání a klepání je výsadou mladých chlapců, kteří vycházejí od kostela nebo z centra obce a procházejí celou vsí. Průvod si sami organizují, hlavní slovo mají stárkové (označovaní také jako velitelé, hejtmani atd.) a podstárkové (kapitáni, kaprálové, poručíci aj.) – mladíci ve věku třinácti a čtrnácti let). Stárkové na vše dohlížejí a odznakem jejich hodnosti bývala lísková, asi 1,5 m dlouhá, hůl, kterou si sami zdobili různými ornamenty, příp. křížem s letopočtem. Tyto hole odlišovaly stárky od ostatních klepáčů a také jim pomáhaly udržovat průvod pohromadě. Podstárkové bývali pravou rukou stárků a učili se od nich vše, co bylo potřeba ke správnému průběhu klepání, neboť v následujícím roce sami přebírali úlohy stárků. V průvodu chodili jako poslední a byli vybaveni nejhlučnějšími nástroji. Na Bílou sobotu dopoledne obcházeli stárci a podstárci všechna stavení v obci a koledovali. Výslužka, kterou získávali za to, že na-hradili zvuk „nepřítomných“ zvonů, se následně rozdělila na tři části: jedna pro stárky, druhá pro podstárky a třetí pro ostatní chlapce.

V okolí Humpolce se tento zvyk nadále udržuje např. v Horních Rápoticích.