TOPlist

Muzeum JINAK?

MUZEUM ONLINE: 75 let od konce 2. světové války

V roce 2020 uplynulo 75 let od konce 2. světové války. My jsme si květnové dny roku 1945 připomněly zápisy z městské kroniky. Náš seriál jste mohli sledovat zde nebo na Facebooku muzea. Zveřejňované fotografie pocházejí ze sbírky Muzea Dr. Aleše Hrdličky v Humpolci.


Blížil se konec války a přes Humpolec ustupovali civilisté i vojáci z východněji ležících oblastí na západ. Také humpolecké obyvatelstvo německé národnosti se pomalu chystalo opustit město...

1. května 1945: "Byla učiněna opatření k udržení pořádku. V důsledku stálých transportů uprchlíků projevil se v městě nedostatek mouky. K návrhu předsedy obec.(ní) spr.(ávní) kom.(ise) zajistil obecní úřad 12 vagonů obilí v družstvu."

 


Nevyhnutelnou situaci Velkoněmecké říše si tou dobou uvědomovali i její čelní představitelé. Adolf Hitler spáchal sebevraždu již 30. dubna. Tato informace se do Humpolce dostala o dva dny později...

2. května 1945: "Dle zprávy z vůdcova hlavního stanu padl Ad. Hitler v čele obránců říšského hlavního města. Na jeho místo nastoupil velkoadmirál Dönitz."


Vláda velkoadmirála Dönitze se pokusila na území Protektorátu Čechy a Morava udržet klid, zejména v Praze. Ta se stala tzv. lazaretním městem (neopevněným místem, ve kterém se nemělo bojovat)...

3. května 1945: "Dönitz prohlásil Prahu za lazaretní město, ale průběh událostí ukázal, že jeho nařízení nebylo respektováno."


Čtvrtý květen je jediný z válečných květnových dní roku 1945, ke kterému není v městské kronice žádný zápis. Můžete se tedy podívat na fotografie Humpolce z období okupace...

Německé prapory na budově Okresního hejtmanství (dnešní SŠ informatiky a cestovního ruchu) na Horním náměstí.

 

Humpolecká sokolovna za okupace a popis k fotografii.

 

Interiér sokolovny za okupace: "Jen jeden může zvítězit a to jsme my!" a "Jeden národ - jedna říše - jeden vůdce".


Nepodložené zprávy o možném konci války přicházely do Humpolce "šeptandou" již od posledních dubnových dní. Až 5. května dopoledne se k předsedovi Okresní správní komise dostala informace, že poštovní úřad v tehdejším Německém Brodě je pod kontrolou NV. Po ověření této zprávy ji dal na vědomí všem humpoleckým obyvatelům rozhlasem...

5. května 1945: „Tu asi v ½ 12 dopoledne zazní z městského rozhlasu jásavé fanfáry Smetanovy ‚Libuše‘. Občanstvo pochopilo a ihned nastal shon a sběh lidu k tlampačům a před radnici. Ozývá se jásavé i nedůvěřivé volání: ‚Je to pravda? Je konec válce?‘ S ulehčením jsou přijímány kladné odpovědi. Lidé se na potkání objímají, smějí se a pláčí dojetím, tisknou si ruce a radostně vydechují. Ze všech domů vyletí jako kouzlem vlajky nebo prapory republiky a SSSR, každý občan zdobí se trikolorou, již buď měl doma uschovánu nebo na ulici koupil či obdržel, byl to prostě nepopsatelný vzruch a nejradostnější nadšení po dlouhých šesti létech utrpení a strádání.“

 

Občané u nemocnice poslouchají rozhlas.

Také v Humpolci byl ihned zřízen Národní výbor, který převzal řízení města. Válka však ještě nebyla ukončena a podobně, jako v okolních obcích, mohly následné akce českých občanů skončit krveprolitím...

5. května 1945: "Z úřadů jsou odstraňovány obrazy Hitlera a Dra. Háchy; na továrnách objevily se nápisy: ‚Národní majetek‘; občanstvo, stráž i čsl. vojáci vyzývají Němce k odevzdání zbraní: někteří němečtí vojáci tak činí; Maďaři odevzdávali za peníze zbraně i náboje docela ochotně (v Hradské ulici), čeští lidé obsazují státní veřejné budovy, jako okresní soud. Pokus o odzbrojení posádky německé v budově reál. gymnázia, kde bylo na 2 000 vojáků, se nepodařil a málem byl by skončil pro mnohé občany krvavě."

Dnešní ZŠ v Hálkově ulici, tehdejší reálné gymnázium a sídlo německé posádky.

Ke střetům naštěstí nedošlo a mezi představiteli NV a německé posádky bylo dohodnuto příměří...

5. května 1945: "Bylo sjednáno, že budou ponechány vyvěšené československé prapory, čsl. vojsko zůstane ve svých uniformách a městem budou procházeti hlídky německého vojska s československými; nebude-li podniknuto nic z jedné strany, nepodnikne nic ani strana druhá. Toto příměří bylo vždy po 24 hodinách opětovně (po třikráte) prodlouženo."

Německá hlídka na Dolním náměstí.

Během odpoledne se Němcům podařilo získat důležité budovy zpět do svých rukou...


V noci z 5. na 6. května byla držena hlídka u telefonu a poslouchal se rozhlas. Ze zpráv přicházejících z Prahy bylo jasné, že válka ještě nekončí a že nebude jednoduché dostat Němce z československého území...

6. května 1945: "U nás také ani vojsko ani RAD nemají se k odchodu, ačkoliv se v rozhlase mluví o kapitulaci německé armády, o převzetí moci z rukou protektorátní vlády Národní radou v čele s Drem Albertem Pražákem.
Národní výbor sešel se hned ráno a snaží se v prvé řadě, aby byl udržen klid a pořádek ve městě, ježto v rukou Němců vyzbrojených po zuby jsou všechny důležité body ve městě, kdežto v rukou našich je množství zbraní jen nepatrné a mimo to obě nejbližší města Něm. Brod a Pelhřimov jsou ovládána SS-many. Menší pokusy o zrušení dohody (jeden z našich lidí odplivl si před německým vojákem, několik mladých lidí shromáždilo se v Cípku a připravovali nějakou zvláštní akci) minuly naštěstí bez následků bez zakročení rozdrážděných lidí. Německé velitelství obsadilo všechny veřejné budovy, zvláště poštu (telefon) a vyzvalo Národní výbor k odevzdání zbraní, které byly od Němců a Maďarů převzaty v krátké lhůtě. Podařilo se docíliti delší lhůty s poukazem na to, že zbraně si rozebralo občanstvo, které musí býti teprve vyzváno k jejich odevzdání a že Národní výbor žádných zbraní nemá. K odevzdání zbraní pak již vůbec nedošlo."


Sedmý květen probíhal celkem poklidně a bylo znovu prodlouženo příměří. K možnému konfliktu se začalo schylovat odpoledne...

7. května 1945: "Kolem 15 hod. přijela od Něm. Brodu tři auta, obsazená SSsáky v plné výzbroji (Strafkomando) před radnici. Obklíčili zástup občanů na náměstí a vtlačili jej do dvora radnice, kde se právě prováděl soupis vojáků pro branou službu. Rovněž všichni členové N. Výb. a jiné osoby dlící právě v radnici byli do dvora vehnáni; všichni musili zvednouti své ruce nad hlavu a podrobiti se prohlídce před dvěma namířenými kulomety, nemají-li u sebe zbraně. Bylo jim pohrozeno, že bude okamžitě zastřelen, u koho se zbraň nalezne. Nenašli ničeho, ale přesto zatkli a chtěli odvézti odbor. učit. pokračovací školy živnost. Granáta, protože u něho byla nalezena mapa. Hned po příjezdu SSmanů volali pluk Dastich a Jan Zítko němec. velitele plukovníka Hühnera, aby se dostavil do úřadu, že jeho přítomnost je nutná, ježto Němci porušili příměří, což je nečestné. Týž chtěl věc nejprve vyřizovati jen telefonicky, ale na naléhání našich zástupců přijel přece. Pokáral velitele SSsáků, že jedná o své újmě, že měli se u něho předem hlásit, protože on je dosud velitelem města a zodpovědný za pořádek. SSsáci se vymlouvali, že ve městě je vzbouření a že oni chtěli zavést pořádek a na důkaz předložili několik plakátů, vylepených po městě; zvláště plakát stržený v obchodě Jos. Jaroše byl zvláště ostrý. Plukovník Hühner řekl zástupcům města: 'Ja, das ändert die Situation' (To mění situaci), ale zástupci města ho přesvědčili, že v městě je dle smluveného příměří klid a za nějaké plakáty nemůže nikdo býti činěn zodpovědným, jako ani on nemůže ručit za každý kousek některého nezodpovědného vojáka. Uznal to (byl to náhodou slušný Němec) a SSsáky z města vykázal s tím, že příměří s ním smluvené nebylo porušeno. Učitel Granát byl propuštěn. Tím se skončila tato episoda, která mohla způsobiti hodně obětí na životech. Celé město a zvláště ti prohlížení si oddechli."

Radnice (dnešní knihovna) na Dolním náměstí.

 

Dolní náměstí.


Osmého května již začali Humpolec opouštět zde sídlící Němci a přes město ustupovaly kolony německých vojáků...

8. května 1945: "Nár. výbor vydal vyhlášku, aby střelivo a granáty všechny byly odevzdány posádkovému velitelství; z důvodů zdravotních zakázáno sbírání oděvů, prádla atd. vyhozených z vozidel. Němci se snaží odvézti s sebou všecko co zde „nakoupili“; tak na zdejším nádraží se připravovalo k odjezdu 8 vagonů zboží přerůzného (psací stroje, vysílačky, přijímače, sanitní předměty atd.); zboží bylo zabaveno a odvezeno do města. V RAD byly rozdávány obleky a boty, také tomu bylo N.V. zamezeno a zásoby zachráněny pro republiku.
Odpoledne vznikl ve městě planý poplach. Před rychle od východu postupující rudou armádou prchají německá vojska na západ. Roznesla se pověst (opírající se o skutečnosti, sdělené z jiných měst a obcí), že budou projíždějící SS oddíly rabovat, vraždit a zapalovat. Ale strach je hnal tak rychle, že patrně neměli už na provádění svých zvěrstev času. V Praze aspoň dle zpráv čes. rozhlasu podobné události se staly a byly hlášeny."

Německá kolona na Horním náměstí.

  

Odchod Němců z Humpolce.

  

Odchod Němců z Humpolce kolem rybníku Cihelna.

Sklad německého materiálu.


Němci opouštěli město celou noc až do dopoledne 9. května. Těsně se tak minuli s postupující Rudou armádou...

9. května 1945: "V noci z 8. na 9/5 odstěhovala se německá posádka i RAD z města. Městem proudily celou noc a celé dopoledne zástupy vojáků, povozy, auta, tanky již v úplném nepořádku a chaosu. Vojáci odhazovali zbraně a ponechávali auta, která měla nějakou závadu a nemohla dále, ležet a stát na silnicích a prchali před Rudou armádou směrem k armádě americké, kde doufali najíti lepší přijetí než u Rusů, na nichž se německá armáda tolik prohřešila...
Plynulý útěk trval asi do 10 ½ hod. S vojskem snaží se odejíti také uprchlíci, ale nepodařilo se jim to."

První rudoarmějci se v Humpolci objevili odpoledne...

9. května 1945: "Do Humpolce přijelo prvních 6 obrněných vozů od Něm Brodu, byl to předvoj II. ukrajinské fronty maršála Malinovského ve 13 hod. 30 min.
Zpráva o tom rozšířila se bleskem a v malé chvíli bylo na Brodské silnici a ulici i náměstích množství občanstva, které ruské molodce nadšeně vítalo, objímalo radostí se smálo i slzelo, hned bylo nabízeno občerstvení i květiny. Rudoarmějci – statní zdraví hoši v pěkných uniformách se mile usmívali, hovořili, ruce tiskli, děti na tanky vysazovali a zřejmě byli potěšeni nadšeným upřímným uvítáním...
Officiálně byli tito první rudoarmějci v Humpolci uvítáni zástupci národního výboru a posádkového velitelství. Dlouho se však nezdrželi, nýbrž po krátkém oddechu pospíchali na pomoc Praze, kam měli dospět do 16 hod. Pak následovala řada dalších tanků a obrněných vozů, koňských povozů a jezdeckých oddílů, stále vítaných obyvatelstvem voláním 'Hurá', 'Sláva rudé armádě', 'Sláva maršálu Stalinovi' apod...
Oddíly rudé armády projížděly městem až do noci, dva pro pokročilou dobu zůstaly ve městě: první oddíl o 4 nákladních autech (as 60 mužů) zůstal stát v ulici Nádražní od čp. 568 (Čížkova vinárna) až k Stupníku (čp. 14); druhý oddíl zůstal přes noc ve všeob. nemocnici a svoje vozidla (3 auta nákl.) nechali státi na polní cestě, vedoucí od nemocnice podél hřbitova do farských polí. A to bylo pro město štěstím."

 

 

Před příjezdem Rudé armády na Dolním náměstí.

Národní výbor očekává příjezd Rudé armády na Dolním náměstí.

 

Příjezd Rudé armády u pivovaru.

 

 

Příjezd Rudé armády do města.

 

 

 

Rudoarmějci ve městě.


K ozbrojených střetům mezi jednotkami Rudé armády a Němci přijíždějícími od Německého Brodu došlo v Humpolci až po oficiálním konci 2. světové války...

10. května 1945: "V časných ranních hodinách probuzeno bylo obyvatelstvo, zvláště ti, kteří bydleli v ulici Brodské, Nádražní a na obou náměstích, střelbou... Proč k boji došlo nelze přesně zjistiti. Někteří tvrdí, že Němci měli úmysl provésti ze vzteku nad svojí porážkou potrestání Humpolce tak jako se to stalo v jiných městech a obcích (viz kupříkl. Třešť, Vel. Meziříčí, Něm. Brod, Čechtice a mn. j.), jiní se domnívají, že k střelbě došlo, když si Němci chtěli vynutit průjezd městem, v čemž jim bylo bráněno. Skutečností je, že boj vzplanul na ulicích Brodské a Nádražní a rozšířil se po celém téměř městě: bojovalo se na obou náměstích v ulicích Hradské a u školy v Podhradě, v Rašínově ul., ve Stromovce a v Litochlebích, kde všude byly patrony stopy po nábojích.
Do boje zasáhla i naše čsl. posádka a policie. Boj skončil po 3 hodinách úplnou porážkou Němců, jichž bylo 52 padlých; raněné nebylo možno spočítat, ježto většinou uprchli; z rudoarmějců padl 1 muž a 7 bylo zraněno... Z naší posádky byli raněni podporučík Jan Štěpánek, vojín Jan Domkář, člen míst. nár. výb., vojín Jos. Jirák, dobrovol. Ant. Dvořák a dobrovol. Frant. Lukšíček, občan Jarosl. Vrublovský, vesměs lehčeji. Němci se poschovávali v domech na půdách, byli však schytáni a odzbrojeni. Bylo jich asi 200 a byli shromážděni na dvoře Okres. domu čp. 300 na Horním náměstí a odevzdáni Rudé armádě do zajetí...
V Humpolci zůstala sovětská posádka (velitel kapitán Ženkovski). Velitelství bylo v hotelu Jirmáskově (U Bílého beránka) na Dolním náměstí."

 

Padlí němečtí vojáci.

Raněný rudoarmějec.

  

  

Zajatí Němci.

  

 

Němečtí zajatci ve dvoře Okresního domu čp. 300 (dnešní Městský úřad).

 


Mezi posledními vojáky, procházejícími přes Humpolec, se objevili i příslušníci rumunské armády (součást Rudé armády). Ti své tažení ukončili právě zde a dále na Prahu již nepokračovali...

11. května 1945: "Do Humpolce přibyla 9. rumunská jezdecká divise. Štáb ubytován ve městě, vojsko ve stanech v lesích. Velitel generál Antonescu sídlil v lékárně čp. 249. Se zásobováním tohoto oddílu měl národní výbor dosti potíží, neboť z počátku musil je opatřiti potravinami z místních zdrojů, než si oddíl opatřil zásobování odjinud. Důstojníci většinou ovládali francouzštinu, někteří i němčinu. Lidé to byli skromní jako zakřiknutí, což kontrastovalo s jarostí a živostí vojínů sovětských. Mužstvo rumunské bylo stravováno dosti slabě, slyšel jsem stížnost vojína, jenž u mne jako „prefatýn“ se svým plukovníkem byl ubytován, že mají stále jen „kadošky“ (brambory). Naproti tomu Rusové, kteří byli u mne přechodně ubytováni, byli zásobováni přímo skvěle; všeho hojnost a ve výborné jakosti. Rumuni byli lid nábožný, čehož svědectvím jsou četné kříže v kraji, jimi zde postavené. U nás v 'Cípku' byl jimi postaven kamenný pomník (z pískovce na žulovém základě) na počest padlých 9. divise (zároveň prý jako označení místa, kam se nejdále na západ rumunské vojsko dostalo)."

Pomník V Cípku byl slavnostně odhalen 10. června 1945 a rumunská posádka opustila Humpolec o tři dny později. Sovětští vojáci zde zůstali až do listopadu téhož roku. Tak skončila 2. světová válka v Humpolci, její následky však občané pociťovali ještě dlouho poté.

Rumuni ve městě.

Rumunská posádka na fotbalovém hřišti.

Rumunský pomník V Cípku byl slavnostně odhalen 10. června 1945.

Národní výbor se loučí s rumunským generálem Antoneskem (13. června 1945).