_resized.jpg)
Exponát měsíce / Z muzejních sbírek
horácký kožich - únor 2020
Pro rozsáhlou oblast Českomoravské vrchoviny byl v zimních měsících výraznou součástí mužského kroje dlouhý kožich, kterému se také říkalo „vornát“. Mužům sahal až na paty, ušitý byl z bílé ovčí kůže, lemovala ho černá kožešina a krk halil velký černý límec. Náročné nebylo jen jeho ušití, ale především výrazné vyšívání barevnými vlnami. Hlavní výzdoba se soustředila na záda, kde byly vyšity pestré zelené a červené rostlinné ornamenty. Ty bývaly sestaveny do trojúhelníků, na jejichž špici byl vrcholný květ. Jednodušší motivy bývaly na pásech, které kryly švy a táhly se po zádech, pod pasem a kolem kapes.
Ornamenty si vyšívač předkreslil a vystřihl z tuhého papíru a poté hrudkou obkreslil na kožich a nebo si do měkkého papíru ornamenty propíchal a tyto pak opět hrudkou prokreslil.
Zručný vyšívač měl jednoduchý ornament vyšitý za den, při složitějších výšivkách se práce protáhla i na dva a více dní. Kožich se pak nosil hlavně ve svátky, až po jeho obnošení se použil i ke každodenní práci.
Ve sbírkách humpoleckého muzea máme jeden kompletní kožich, který je vystavený v národopisné expozici a několik jednotlivých výšivek.
…jaký býval asi pohled na humpolecké náměstí v neděli dopoledne po mši nebo ve středu o trhu před padesáti, šedesáti lety, když se s tímto kožichem odívalo skoro celé naše Horácko!
Jistě se vám líbí tyto kožichy na obrázku, jak teprve by se vám líbily krásné a pestré barvy jejich vyšívání, jemuž nebylo na kožiších v Čechách nikde rovno. Jen vyšívané kožichy slovácké mohly se jim rovnati. V Čechách nikde nenosili tak krásných a tak bohatě vyšívaných kožichů – jako na vysočině Českomoravské.
A kde byl jejich původ? Nikde jinde než u nás na vysočině Českomoravské – v Humpolci, v Polné, ve Žďáře aj. I mistry, kteří je robili, dosud pamatujeme. Sluší jejich jména zaznamenati pro věčnou paměť. Byli to v Humpolci mistři Marek, Svoboda, Koudelka, Laburda, Sviták. Jezdili s kožichy po celém Horácku a prodávali je za 18, 20 a 25 zlatých každému, kdo koupil.
Dnes není u nás po kožiších na venkově ani památky, leda někde rozrušený zbytek na půdě. Ale národopisné museum v Praze a krajinská výstava musea v Humpolci jejich památku zachovává.
Horácké kožichy robily se z ovčí vlny, nejlepší byl jircha, horší cápovice. Na vyšívání brali mistři ovčiny bílé, lepší a měkčí. Nejpilněji se vyšívalo v létě. Obdivu opravdového zasluhuje vyšívání kožichové, zvláště, když uvážíme, že všechen ornament kožichový je zcela původní, nikde nečerpaný než v přírodě a skládaný z hlavy svého původce. Sami mistři kreslili, sami skládali, sami barvy volili, sami vyšívali.
Zálesí IV, rok 1922-23, s. 59-60
článek vyšel v únorovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)
