Muzeum Humpolec

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

lovecké pušky - leden 2021

lovecké pušky

Lov zvěře patří mezi nejstarší lidské činnosti. Do střední doby kamenné se jednalo o hlavní způsob obživy, až v mladší době kamenné lidé rozvinuli zemědělství a domestikovali divoce žijící zvířata.

Zpočátku probíhal lov pomocí „primitivních” nástrojů (kyje, oštěpy atd.), postupem času se začaly používat i střelné zbraně, např. luky, kuše aj.

Ve 2. polovině 14. století se v Evropě objevily první ruční palné zbraně pro jednotlivce, jejichž využití bylo nejprve výhradně vojenské.

V průběhu 16. století, kdy byl zkonstruován nejprve kolečkový a následně křesadlový zámek, staly se palné zbraně mobilnějšími (k zažehnutí již nepotřebovaly otevřený oheň a postupně se snižovala jejich hmotnost). Od té doby se palné zbraně užívají i k lovu. Právo lovu však až do poloviny 19. století náleželo vlastníkům půdy – šlechticům. Ti nejmajetnější si mohli dovolit platit svého osobního puškaře, který jim palné zbraně vyráběl. Puškařští mistři provozovali řemeslo i ve městech (v průběhu staletí byly významnými centry puškařské výroby Praha, Těšín, Cheb či Karlovy Vary), kde si zbraně pořizovali měšťané, kteří zakládali a byli členy střeleckých spolků a věnovali se tedy „sportovní” střelbě.

Moderní prvky zbraní se objevily v průběhu 19. století. Vynalezen byl perkusní zámek (zaručoval jistý výstřel, u předchozích typů zámků závisel výstřel na počasí – pokud např. střelný prach navlhl, k výstřelu nedošlo), rozmohla se výroba hlavní s drážkovým vývrtem a dosud používané předovky byly nahrazeny zadovkami. Koncem 19. století spatřily světlo světa první opakovací pušky a na počátku 20. století i samonabíjecí zbraně. Devatenácté století neznamenalo změnu pouze ve výrobě samotných zbraní, modifikováno bylo i další vybavení. Střelný prach byl nahrazen bezdýmným prachem a střelivo – do té doby olověné koule – získalo kónický tvar.

Současné lovecké palné zbraně se dělí do tří skupin: brokové, kulové a kombinované (kulobrokové – mají minimálně jednu hlaveň brokovou a jednu kulovou). Každá lovecká zbraň se skládá z hlavně, závěru, bicího, spoušťového a pojistného ústrojí, vytahovacího a vyhazovacího ústrojí, kování, pažby a mířidel.

Ve sbírkách Muzea dr. Aleše Hrdličky v Humpolci se nacházejí dlouhé palné zbraně z 18. a 19. století, jež by se daly rozdělit do třech kategorií – vojenské, lovecké a sportovní (terčovnice) – s křesadlovým nebo perkusním zámkem a hladkým vývrtem hlavně.