TOPlist

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

mlýnek na kávu - září 2020

mlýnek na kávu

Ke každodenní činnosti velké části lidstva patří pití kávy. Ale jak se k nám vůbec káva dostala?

Rostlina kávovník pochází z území dnešní Etiopie. Její plody, podobající se našim třešním, zdejší lidé nejprve žvýkali. Kávovník se asi ve 13. století dostal díky obchodníkům do Arábie. Arabové začali zrna pražit a připravovat z nich nápoj. Evropané se s kávou setkali na přelomu 16. a 17. století (byla považována za luxusní zboží) a exportovali ji do kolonií. Dnes se pěstuje na plantážích Jižní a Střední Ameriky, v rovníkové Africe, Indii, Indonésii, Číně či na Blízkém východě. Jedná se o jednu z nejobchodovanějších komodit.

Kávová zrna se nejprve drtila v kamenných, dřevěných a později i kovových hmoždířích. Souběžně s tím se začaly využívat také mlýnky. Ty první vycházely z modelu římského mlýnku na obilí, skládajícího se ze dvou mlecích kamenů (vnitřního kuželovitého tvaru a vnějšího s násypkou nahoře). Z nich se kolem roku 1500 vyvinuly turecké válcové mlýnky (vysoké štíhlé válce s klikou nahoře), jejichž repliky se vyrábějí dodnes. Do Evropy se dostaly okolo roku 1650 (dřevěné se železným mlecím ústrojím, později např. s násypkou). Další inovací bylo přidání šuplíku na zachycení namleté kávy (asi kolem roku 1720). S nástupem tovární výroby se mlýnky staly dostupnějšími, experimentovalo se s výrobním materiálem a přidal se i elektrický pohon. Funkce mlýnků se po staletí nemění, přicházejí však různé designové úpravy.

 

Původ mnoha věcí, s kterými se denně stýkáme a kterých ustavičně užíváme, bývá neznám, a proto jej lidé opřádají pověstmi.

Denním jídlem většiny obyvatelstva naší vlasti je káva. O tom, jak se ji naučili lidé píti, se vypravuje takto:

Derviš (= mohamedánský mnich, poustevník), kterého spolubratři vyhnali z kláštera, našel si jeskyni, v které bydlel. Měl hlad, a proto trhal plody stromku, rostoucího před jeskyní. Avšak nechutnaly mu pro trpkou příchuť. Aby je této příchuti zbavil, pražil je na ohni, roztloukl na prach, uvařil ve vodě a odvar pil. Tím se zachránil od smrti hladem.

Jeho spolubratři jej považovali za mrtvého. Podivili se tomu, když ho nalezli živého a svěžího. Jejich podiv ještě vzrostl, když uslyšeli, co ho před smrtí hladem zachránilo. Odvedli jej v slavnostním průvodu do kláštera a uctívali jej jako světce, protože objevil požívání kávy.

Pravlastí kávy je krajina Kaffa, která leží v jihovýchodním cípu Habeše v Africe. Arab jménem Mufty Kemal Eddin před několika sty lety na výpravě za slonovinou (kly sloními) poznal v Habeši kávu a naučil se tam připravovati z kávových zrnek odvar a ocenil hodnoty tohoto nápoje. Zelené kávové boby přinesl do Arabie a začal kávovník pěstovati na velkých polích (plantážích). Tak se stalo okolí arabského města Mekky v 15. století zemí kávy.

V 17. století přivezli benátští kupci kávu do jižní Itálie. Do Francie se dostala za vlády Ludvíka XIV. Příprava kávy byla tajemstvím, které královskému dvoru prozradil vyslanec tureckého sultána. V roce 1683, v době druhého obléhání Vídně Turky, byla ve Vídni otevřena první kavárna…

Dobrá domácí káva se připraví ze zrnek dobré jakosti, jemně umletých, jichž se na litr vody dává 6 dkg.

Naše hospodyně však připravují kávu slabší, s přísadou praženého žita nebo sladu a cikorky. Do čistého slitého odvaru přidávají horké mléko a cukr. Tím se získává chutný, příjemný a dobrý nápoj.

Zálesí XVI, rok 1934-35, str. 29-30

 

 

 

článek vyšel v zářijovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)