Muzeum Humpolec

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

perníkářské formy - duben 2020

perníkářské formy

První zmínky o perníkovém zboží na našem území pocházejí ze 14. století, rozkvět perníkářského řemesla byl pak v 16.-18. století. V prvopočátku byly perníky nákladnějším zbožím pro bohaté vrstvy, což se odráželo i v motivech forem, např. dámy a pánové v honosných šatech, vojenští hodnostáři na koních apod. Tyto perníky byly také větších rozměrů, až 20 x 50 cm a plnily funkci reprezentativního dárku. Koncem 18. století našlo perníkářství oblibu mezi širokými lidovými vrstvami a s tím souvisela i větší pestrost a rozmanitost forem a také jejich menší velikost. Začaly se objevovat motivy z každodenního života a kromě toho, že perník byl vynikající pochoutkou, vyjadřoval také nějaké sdělení: srdce – vyjádření lásky, dvojice postav – svatba, kolébka – k narození dítěte, husar na koni – odvod na vojnu. Perníky také sloužily jako hračka pro děti – šavle, trubky, koníčci, domečky. Samostatnou skupinu tvořily formy s náboženskou tematikou, které se uplatnily na poutích, církevních svátcích a slavnostech.

Postupem času výroba perníků zanikla a perníkářské dílny se většinou přeměnily ve výrobny cukrovinek.

V humpoleckém muzeu se dochovalo více jak sto dřevěných forem, z nichž některé můžete vidět v národopisné expozici.

Co vypravoval pan Komrs z Humpolce o perníkářství

Před šedesáti lety používalo se v perníkářství velmi hojně dřevěných, pěkně vyřezávaných, čili „štěchovaných“ forem. Vyřezával je zdejším perníkářům perníkářský pomocník Karel Štoček, rodem z Chlumce. Napřed si nakreslil na přichystaném dřevě koně, panny, děti, kolébky, srdce nebo jiné figurky a potom různými dlátky „štěchoval“ – vyřezával. Prkénka byla z tvrdého dřeva (buková, dubová) a tlustá asi 2 až 3 cm. Vyřezávání forem se provádělo pro úsporu dřeva a pro pohodlí perníkářského mistra po obou stranách. Tehdy staří perníkáři dělali své zboží většinou z medu a ze žitné nebo pšeničné mouky. Smíchali mouku a med, vyváleli obé ve velmi tuhé těsto, z něhož nadělali pláty tak široké jako forma. Aby se při formování těsto nelepilo, užil perníkář při vyvalování hrachové mouky. Potom plát těsta položil se na formu a palci a dlaní vytlačil se otisk formy. Zformované figurky se daly oschnouti, aby ozdoba na nich se nezapekla. Po upečení perníkář figurky zdobil bílým škrobem – „špricoval“. Na marcipánová srdce psávaly se dříve různé rýmy. Mládenci dávali si před mladobříšťskou poutí u perníkářů na marcipánová srdce psáti jména svých děvčat a pod nimi případné rýmy.

„Nehleď pannám do očí, hlava se ti zatočí. Přijmi tento dárek, bude-li z nás párek.“

Zálesí, ročník IX, rok 1927-28