Muzeum Humpolec

Exponát měsíce / Z muzejních sbírek

sokolský kroj - léto 2022

Z MUZEJNÍCH SBÍREK

sokolský kroj

Založení Sokola

Počátky tělovýchovy na českém území sahají do 1. poloviny 19. století, kdy se mnoho nadšenců inspirovalo založením tělocvičného hnutí v Německu. V roce 1862 byly v Praze, po sporech mezi českými a německými cvičenci, založeny dva tělocvičné spolky: v lednu vznikl německý tělocvičný spolek a v únoru ho následoval jeho český protějšek – Tělocvičná jednota pražská. O dva roky později se název změnil na Sokol Pražský. U zrodu Sokola stáli nejen Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner, ale také např. právník, mecenáš a zakladatel zpěváckého spolku Hlahol hrabě Rudolf Thurn-Taxis, politici a novináři bratři Eduard a Julius Grégrové, malíř Josef Mánes či básník Jan Neruda. Od začátku se tedy organizace profilovala jako tělocvičný spolek s přesahem do politiky a vlasteneckého života v českých zemích.

Sokolský kroj

Pro zakladatele Sokola bylo důležité zdůraznit fyzickou připravenost jeho členů k obraně českého národa. Důležitost měl i jednotný výrazný a nezaměnitelný oděv, jenž byl inspirován kroji slovanských národů. Vznik stejnokroje iniciovali M. Tyrš a J. Fügner spolu s J. Mánesem (ten vytvořil i podobu sokolského praporu). Mánesův návrh oděvu později upravili akademický malíř František Ženíšek a náčelník pražského Sokola František Kožíšek.

Mužský slavností kroj je tvořen sakem se stojatým límcem a ozdobným šňůrovým zapínáním a jezdeckými kalhotami z béžového sukna. Na levé přední straně saka z pohledu nositele je umístěna nášivka s určením místa sokolské jednoty. Pod sako oblékali sokolové červenou košili se stojáčkem a na nohy si obouvali vysoké černé boty. Důležitou součástí kroje je také pokrývka hlavy – čapka (lodička) z černého vlněného sukna doplněná nad levým uchem červenou kokardou s bílým monogramem „S“ a sokolím pérem, které by nemělo být delší než 16 cm. Doplněk oděvu tvoří černý kožený pásek se sokolskou sponou. Do chladného počasí doplňuje výbavu dlouhý kabát bez rukávů (havelok), sahající do poloviny lýtek. Cvičební úbor se skládal z bílého nátělníku s červeným lemováním a dlouhých modrých kalhot z vlněné nebo bavlněné trikotové látky, na nohou se nosily černé kožené střevíce.

Ženy vstupovaly do Sokola od 90. let 19. století. Nejprve se účastnily slavnostních událostí ve cvičebním úboru, protože jejich první slavnostní kroj byl vytvořen až v roce 1919. Od poloviny 20. let 20. století jej nahradil nový slavnostní oděv bílé barvy vycházející z cvičebního úboru – tzv. Libuše. Současná podoba kroje byla navržena v roce 1936 a s drobnými úpravami se nosí dodnes. Kabátek a sukně sahající těsně pod kolena se barevně podobaly mužskému oděvu. Ženy si oblékaly bílou blůzu s výšivkou a červenou vázanku. Kroj doplňoval tmavohnědý pás se sokolským znakem nošený přes kabátek, baret s červenou kokardou s bílým odznakem, světlé punčochy a tmavohnědá obuv. Do nepříznivého počasí si ženy braly tmavé rukavice a pláštěnku s kapucí.

Sokol v Humpolci

V Humpolci byla sokolská organizace založena v červenci 1868. K zakladatelům patřil Filip Bečvář (pozdější říšský poslanec a starosta Humpolce), jenž jako první vykonával funkci náčelníka a starosty. Rok po založení měla humpolecká jednota 170 členů.

Sokolové cvičili v létě venku a v zimě v pronajatých prostorech, až v srpnu 1900 byl položen základní kámen sokolovny. Stavbu však od začátku provázely velké komplikace, sokolové se zadlužili a o sokolovnu (od roku 1910 zvanou Spolkový dům) přišli. Nastal úpadek trvající několik let a odchod členů. Až za vedení starosty Jana Jokla se situace stabilizovala. Sokolové se účastnili významných akcí ve městě, např. oslav výročí vzniku ČSR nebo odhalování pomníku TGM na Tyršově náměstí.

V letech 1928-29 probíhala stavba nové sokolovny a ještě předtím bylo na vedlejším pozemku zřízeno letní cvičiště. Na počátku 40. let byla sokolovna zabavena německými úřady. V období protektorátu byla činnost Sokola zastavena a někteří jeho představitelé zatčeni a popraveni, např. starosta humpolecké jednoty i Havlíčkovy župy Oldřich Kocián.

Po 2. světové válce byla sokolovna vrácena do majetku humpolecké jednoty a počet členů strmě vzrůstal. V roce 1952 však byly všechny sokolské organizace opět zrušeny a zakázány. Nástupnickou organizací humpoleckého Sokola se stala TJ Jiskra Humpolec, která převzala jeho majetek i část členské základny. TJ Jiskra funguje v Humpolci dodnes, o obnovení sokolské jednoty ve městě se uvažovalo dvakrát, avšak bez úspěchu – poprvé v roce 1968 a podruhé v roce 1990. Tehdy se však většina členů dohodla, že zůstanou v organizaci Jiskry.