_resized.jpg)
Exponát měsíce / Z muzejních sbírek
cep - říjen 2020
V dnešní mechanizované době si již málokdo dokáže představit, že dříve se obilí mlátilo cepem. Snopy se nejdříve položily na mlat tak, že klasy byly proti sobě. Mlatci je zprvu oklepali jen po obou stranách. Poté byly snopy rozvázány a po celém mlatu rozprostřeny tak, že klasy směřovaly doprostřed mlatu. Tomuto uspořádání se říkalo řad. Mlatci obilí omlátili, obrátili a mlátili podruhé. Aby byl dodržen rytmus, většinou byly recitovány různé říkačky, a to podle počtu osob, které mlátily. Mlácením došlo k oddělení slámy a zrna, které bylo však znečištěno plevami, úlomky slámy či semeny plevelů. Proto se poté muselo čistit.
Cep se skládá z dlouhé tyče a pohyblivé násady. Tento ruční nástroj však nesloužil pouze k mlácení obilí, v dobách husitských válek či různých selských bouřích byly okované cepy používané jako zbraně.
Postupně byl cep nahrazen strojní mlátičkou. V současné době se při sklizni obilí používá obilní kombajn, který nejen obilí seče, ale také (prostřednictvím mlátícího stroje) odděluje zrno od slámy a plev.
„Co je cep? Je to ruční nástroj, skládající se z 1 ½ m dlouhé smrkové tyče (hůl) o průměru asi 4 cm a z bijáku asi ½ m dlouhého o průměru asi 8 cm, jenž jest vždy z březového dřeva, poněvadž toto dřevo jest nejpevnější. Hůl jest na horním konci okována a opatřena železným okem. Biják, obšitý pomocí řemínků na zploštělém konci očepkem, připevní se k holi dvojnásobným řemenem, zvaným „svorník“. Očepky, svorníky i řemínky kupovali dříve hospodáři u pohodných. Očepky jsou z vepřové, svorníky a řemínky ze psí kůže.“
„Cepů měli hospodáři více, a to podle toho, kolik asi lidí mlátívalo. V chalupách měli někdy 2-3, ve větších hospodářstvích 4-6, ba i více cepů. Bylo též potřebí míti nějaký cep v zásobě pro případ porouchání.“
„Staří hospodáři uměli sami dobře cepy dělati i opravovati, pošívati biják očepkem i připevňovati jej k holi. K tomu účelu měl skoro každý větší hospodář malý březový lesík, kde řezal kulánky na bijáky. Chalupník opatřil si březové dříví u většího hospodáře.“
„Jako nyní slyšíme ze stodol hukot strojů, tak dříve bylo slyšeti jen klepot cepů a dobře se poznalo, kolik osob zde mlátí.
Mlátili-li dva, znělo to jako: Táta s mámou. (Po slabikách.)
Mlátili-li tři: Pojď na mlat, dám ti plat! (Po slovech.)
Mlátili-li čtyři: Snop na patře, shoď jej bratře! (Po slabikách.)
Mlátilo-li pět osob: Husa se peče. (Po slabikách, rychle.)
Mlátilo-li šest osob: Selka peče vdolky (Po slabikách, rychle.)“
Zálesí V, rok 1923-1924, str. 4-6
článek vyšel v říjnovém čísle Zálesí 2020 (57. ročník)
