_resized.jpg)
Exponát měsíce / Z muzejních sbírek
popravčí meč - srpen 2021
Na letošní rok připadá 400. výročí staroměstské exekuce, tzv. „popravy 27 českých pánů“. Jde zřejmě o nejslavnější použití popravčího meče v českých dějinách.
Meč používaný k popravám se od toho „bojového“ lišil. Čepel popravčího meče byla dlouhá asi 80-90 cm, plochá, široká, těžká a bez hrotu (špice čepele bývala oblá, neboť tímto mečem nebylo třeba bodat, ale především sekat). Zdobila se různými náboženskými motivy nebo rytinami jiných popravčích nástrojů. V některých případech bývala perforována otvory, aby se nemohla zašpičatět a použít k boji – jako všechny popravčí nástroje byl i popravčí meč považován za „nečistý“ a nemohl být jako takový použit v čestném boji. Jílec meče tvořila rukojeť dlouhá tak, aby mohl kat svůj nástroj uchopit do obou rukou. Hlavice jílce měla nejčastěji tvar hrušky nebo byla tvarována do podoby lidské tváře. Záštita zde ztratila svou ochrannou funkci a na mečích zůstávala spíše pro okrasu, mohla však pomáhat katovi udržet ruce ve správné poloze. Uvádí se, že až do 16. století se stínání hlav provádělo běžnými meči a že nejstarší známý popravčí meč pochází z přelomu 30. a 40. let 16. století. Poslední evropské exekuce mečem se odehrály koncem 60. let 19. století ve Švýcarsku, v různých částech světa (zejm. v Saúdské Arábii) se meči stíná dodnes.
Popravy mečem však nebyly jediným prostředkem k vykonání trestu smrti. Z historie je známo mnoho dalších, někdy až bizarních způsobů, jak vehnat člověka do spárů smrti. Stětí hlavy si tak v průběhu času vysloužilo označení rychlé, bezbolestné (když se kat trefil na první pokus) a „humánní“ popravy. V pozdějších staletích se stětí mečem stalo druhem popravy vyhrazeným urozeným lidem. Mečem se neprovádělo pouze stínání hlav (dekapitace), využíval se také k oddělování údů od těla. V některých evropských zemích se ke stejnému úkonu používaly rovněž sekery.
A jak vůbec probíhalo takové stětí mečem? Na různých soudobých vyobrazeních vidíme různé styly. V německé encyklopedii z poloviny 16. století klečí odsouzenec na kolenou a má spoutané ruce před sebou. Záda drží zpříma, takže jeho hlava se nachází ve výši prsou kata, který vede sek horizontálně. Podobně je zachycena i výše zmíněná staroměstská exekuce. Dekapitací zde nebyli potrestáni všichni, avšak i tak prý kat Jan Mydlář vystřídal čtyři meče. Na popravišti je zachycen také špalek, ten se však zřejmě používal jako podložka k odsekávání rukou sekerou. Na některých obrazech z této doby mají odsouzenci skloněnou hlavu k prsům, takže kat se mohl napřáhnout a udeřit vertikálně z výšky. O 28 let později se v Londýně odehrála jiná poprava stětím, tehdy byl takto usmrcen anglický král Karel I. Ten je již zobrazován s hlavou na špalku. Mimochodem, kat drží v rukách sekeru, kterou se napřahuje přes hlavu a úder vede směrem dolů. Roku 1820 proběhla poprava v německém Mannheimu, při které byl odsouzený (se zavázanýma rukama a očima) posazen a přivázán na židli. Jeho hlava se nachází ve výšce pasu kata a ten tak opět vede úder horizontálně. Zkrátka, jiná doba a jiný kraj, jiný mrav.
Ve sbírkách humpoleckého muzea se nachází jeden popravčí meč, který je až do konce září k vidění na výstavě „Expedice středověk“ ve výstavním sále na Dolním náměstí. Poté bude umístěn na své původní místo v národopisné expozici muzea na Horním náměstí.
článek vyšel v srpovém čísle Zálesí 2021 (58. ročník)
